Vlk v rouchu králičím

Jít do divadla je pro mě svátek. Už u vstupu cítím tu zvláštní směsici zatuchliny, potu, napětí a ticha. Baví mě poslouchat vrzání sedadel a nechat se unášet rostoucím očekáváním, než se zvedne opona. Na jevišti ale nehledám tváře známých herců. Chci se nechat vtáhnout do vytvořených postav a uvěřit jejich příběhu. Tenhle obraz, Vlk v rouchu králičím, je takovým mým osobním divadlem, na jehož jevišti jsem složila účty s minulostí. V téhle barevné, zdánlivě nevinné králičí tlupě jsou totiž schovaní vlci. Do jejich geometrických, skládaných těl jsem zakomponovala všechny mé bývalé známé, kteří mě hluboce zklamali. Je to ztvárnění lidských povah, které se na první pohled zdají být měkké a laskavé, ale uvnitř skrývají ostré hrany. Každý barevný kousek, každá póza, je vzpomínka na jednu konkrétní, neautentickou masku. Pointa je v tom, že naděje se rodí právě v okamžiku, kdy masky spadnou a my uvidíme pravou tvář. Yes, je to těžké. Ale jakmile v divadle života poznáte, že ten, kdo hraje roli králíka, je ve skutečnosti vlk, získáte svobodu. Ne pro nenávist, ale pro moudrost. Tenhle obraz je o naději, že i když vás svět zklame, vaše vnímání se zbystří. Získáte odvahu opustit tu starou, unavenou hru a obsadit svůj život novými, autentickými postavami, které mají srdce na pravém místě. Světlá obloha a živé barvy lesa v obrazu jsou pro mě symbolem tohoto nového, jasného a nadějeplného začátku.