Hříbě a motýl

Šla jsem krkonošskou loukou a najednou se přede mnou otevřela scéna jako z divadla. Hříbě a motýl. Jen oni dva uprostřed té nekonečné zeleně. Nebylo v tom nic složitého, jen čistá radost z pohybu. Abych tu energii zachytila, dala jsem jim ostré, jasné hrany – jako by byli poskládaní z papíru. Růžová a modrá barva se v té trávě úplně rozzářily a dodaly celému momentu život. Pro mě je tenhle obraz o vteřinách, které profrčí kolem, aniž si jich všimneme. Je o tom, jak se v jednu chvíli potkává jemnost s obrovskou silou. Stačí se jen zastavit a dívat se.